Akce ve veřejném prostoru

Překvapení mám rád! Přidejte se! Trošku to okolo vás rozhýbeme!

Promluvy postav z her Wiiliama Shakespeara pro Theatrum.online napsaly Silvia Divekyiová, Sabina Machačová a Kateřina Jebavá.

Zorganizuj to!

Happening nebo flashmob? Domluvte se, které z aktivit se chcete věnovat. Obě jsou specifickými formami performativního nebo divadelního umění. Flashmob lze popsat jako bleskovou zábavnou akci, při níž se náhle vyskytne vícero lidí spojených jistou společnou myšlenkou (stejné oblečení, chování, umělecký výkon apod.) v předem určený čas na předem určeném místě ve veřejném prostoru, předvedou smluvenou akci a poté se rozejdou. 

Příklady flashmobu: 

Užitečné kroky, které pomohou realizaci flashmobu :

1. Proč a co? Ve skupině si ujasněte, jaká skupinová akce by mohla ve veřejném prostoru fungovat a proč. Budete zpívat? Tančit? Objevíte se v zajímavých kostýmech?
2. Kde a kdy? Prostor a čas jsou důležité. Je dobré znát místo, kde se akce odehraje a jak se během dne mění. 
3. Jak to bude fungovat a jak to může vypadat? Akci je potřeba nazkoušet a domluvit si načasování. Dobrý flashmob kolemjdoucí překvapí a potěší. 
4. Co je třeba předvídat, domluvit a zařídit? Zkuste si představit, co by vám mohlo akci překazit, a najděte řešení. 

Zatímco flashmob je záležitostí spíše přelomu 20. a 21. století a současnosti, happening vznikl jako netradiční umělecká forma již v 60. letech 20. století v USA a za jeho zakladatele je považován výtvarník a pionýr performance art Allan Kaprow. Happening lze definovat jako uměleckou formu, který se uskutečňuje náhodným rozvíjením děje na základě předem naplánovaných událostí či akcí za účasti umělce nebo umělců a diváků/účastníků happeningu. Představiteli československého happeningu 60. let jsou Eugen Brikcius, Milan Knížák, Zorka Ságlová a Olaf Hanel, za mladší generaci tvůrců happeningu v 70. letech lze jmenovat například Petra Štemberu, Karla Millera, Jana Mlčocha nebo Jiřího Kovandu. 

Při plánování aktivity je užitečné mít dobře naplánované jednotlivé tvůrčí a organizační kroky. Happening je veřejná akce, která má promyšlený záměr, nedává odpovědi, spíše umožní klást otázky nebo na něco upozornit. 

Happening se děje, má trvání, vzniká a končí, ale může po sobě zanechat otisk.

(RYBNÍČKOVÁ, Alena a kol., Happening: Mezi záměrem a hrou, s.37)

Happening ja zároveň připravený i improvizovaný. Happening je hravý, není agresivní, nejde o demonstraci ani blokádu. Díky své hravosti může komunikovat na více rovinách, vstupovat do komunikace s okolím. 

Několik důležitých kroků, které je dobré při realizaci happeningu nevynechat:

1. Proč? Ve skupině si ujasněte, proč chcete happening uspořádat a pro konkrétní záměr řešte odpovídající formu. Jako divadelnictvo bychom řekli: potřebujete dramaturgickou přípravu.
2. Kde a kdy? Prostor a čas jsou důležité. Je dobré znát místo, kde se akce odehraje, a jak se během dne mění. 
3. Jak to bude fungovat a jak to může vypadat? Při přípravě myslete na to, že happening by měl zůstat otevřený a hravý. Potřebujete společně sdílet záměr, připravovat zážitek, nejde o nazkoušenou akci!
4. Co je třeba předvídat, domluvit a zařídit? Zkuste si představit, co by vám mohlo akci překazit, a najděte řešení. 

Cílem aktivity je vyzkoušet si zorganizovat akci ve veřejném prostoru. Zamyslete se, jestli pro vás taková zkušenost může být užitečná třeba při posledním zvonění.