Bakchantky a menády

Kdo byly bakchantky a menády? 

Bakchantky nebo také menády jsou v antické mytologii zobrazovány jako jeden z typu účastníků*ic doprovodu boha Dionýsa. Dionýsos jako bůh vína, plodnosti, radosti, extáze a rodové nenormativnosti totiž zpravidla nechodí sám, ale v kruhu svých obdivovatelek a následovatelů. Usazen do podušek honosného vozu taženého místo koňů leopardy, s věncem z vinné révy na hlavě a pohárem vína v ruce bývá často obklopen skupinou satyrů (mužů s koňskýma ušima a ocasem a enormně velkým falem) a menád, žen oděných do zvířecích kůží, freneticky tančících za zvuku bubínků a píšťal.

Slovo menáda pochází z řeckého slovesa mainomai, šílím. Pojmenování tedy naznačuje, co je pro menády v příbězích o nich typické: prostřednictvím tance a opojení vínem se dostávají do stavu vytržení, extáze či transu, kdy dlouhé hodiny tančí na počest svého pána, boha Dionýsa či latinsky Bakcha (odtud se jim také někdy říká Bakchantky). Menády bývají nejčastěji zobrazovány oděné v liščí nebo kolouší kůži s bubínky v rukou, korunou z cesmíny či révy ve vlasech, někdy dokonce ovinuté těly hadů. Jejich obvyklou rekvizitou je thyrsos, hůl obmotaná vinnou révou na vršku zakončená piniovou šiškou, s níž provádějí úkony jako s posvátnou holí či žezlem.

Menády mohou být zajímavé i z dnešního hlediska. Bývají dávány do souvislosti s kritikou patriarchátu, tedy společenského uspořádání, které dává v důsledku různých skrytých i zjevných mechanismů větší moc mužům (častěji nějakým způsobem privilegovaným, např. bohatším, výše postaveným, s bílou barvou pleti apod.) oproti ženám. Menády/bakchantky slouží v tomto kontextu jednak jako důkaz, že ženy mohou i ve světě ovládaném muži, jakým byly antické Athény, získat relativní nezávislost, jednak jako vzor pro ženy, aby měly i v současném světě s jeho přetrvávajícími genderovými nerovnostmi odvahu zažité stereotypy narušovat.

Prohlédněte si dobové vyobrazení menády, všímejte si  a zkuste pojmenovat co všechno vidíte a viděné detailně popište. Svůj vlastní popis můžete porovnat s popisem ostatních a pak i s naší podrobnou analýzou reliéfu, která vychází i znalosti kontextu zobrazovaného námětu.

Popis: 

Na reliéfu je ženská postava. Má na sobě dobový oděv a v ruce drží zvláštní hůl. Postava je zachycena v pohybu, má skloněnou hlavu.

Analýza s využitím znalosti kontextu: 

• Žena má na sobě pouze lehoučké roucho vyrobené z jemné látky, pod kterou jasně prosvítají obrysy jejího těla, přičemž zdůrazněna jsou ňadra, pupík a klín. Zobrazení ženy je tedy erotizované (postava má působit eroticky, svádivě, má probouzet sexuální touhu).  Jako uctívačku boha Dionýsa ženu identifikuje také její sporý oděv, což souvisí s podobou Dionýsa jakožto boha plodnosti (sex jako reprodukční mechanismus).
• Žena drží v ruce thyrsos, typickou rekvizitu menád: tyč má na vrcholu piniovou šišku, kolem ní se vine úponek révy a na znamení slavnostní atmosféry k poctě boha je na ní uvázaná mašlička.
• Ženská postava je zachycena v pohybu, což odkazuje k tanci, který je pro menády typický: jednu nohu má pokrčenou, jako by právě přenášela váhu z jedné nohy na druhou. Stejně tak levá noha je malinko nadzvednutá od země, jako by žena přešlapávala. Také drapérie (záhyby jejích šatů) jí povlává kolem boků a spodní části těla v náznaku vířivého tanečního pohybu.
• Stav extáze, ve kterém se žena nachází, můžeme odečíst z nakloněné polohy její hlavy – žena jako by naslouchala svádivé melodii nebo skláněla hlavu v soustředěném, do sebe pohrouženém tanci, jako by byla v transu.

Menáda tady a teď

tvorba, individuální aktivita, alespoň 20 minut

Jak by asi Menáda mohla vypadat dnes? Vyzkoušej si scénografický úkol. Tentokrát ale bez kreslení návrhů, bez tužky a papíru. Scénografie nemusí vznikat jen od kresleného návrhu! Projdi své okolí, svůj pokoj, blízký park, les. Najdi předměty a oděvy, které by mohly patřit dnešním Menádám a vytvoř kostým a rekvizity z nalezených částí oblečení, materiálů a předmětů : dej si na stůl, prohlédni, ber do ruky, zkoumej jejich pevnost ( co vydrží, bude-li je Menáda používat), texturu (nemůžu se poškrábat? nekloužou?), váhu, objemnost vyzkoušej si kostým i rekvizity sám nebo sama na sobě! 

Imaginární dar

Co by se stalo, kdyby předměty byly neviditelné? Dejte všechnu moc imaginaci! I v divadle se může stát, že připravená rekvizita najednou není na svém místě. Nebo při zkoušení nemáte k dispozici všechno, co byste si přáli. Pak se vám velice hodí umět hrát i s neviditelným předmětem. 

hra, 12 - 18 osob, 20–30 minut, volný prostor 

Jaké artefakty se mohou objevit na Velkých Dionýsiích? 

Studující si v tajnosti vyberou jeden z předmětů typických pro tuto slavnost. Protože jde o předmět imaginární, nikdo další neví, o co jde. Může jen pozorovat, jak se předmět nese (musí se tlačit  před sebou, táhnout, dá se nést v dlani…) a jak se s ním manipuluje (opatrně, těžkopádně, bezcitně…). Následně dárce*kyně obdarované*mu předmět předá se slovy “Tady máš dárek.” Obdarovaný*á se s dárkem seznámí, zkusí ho potěžkat, podržet, posunout, poponést… a podle způsobu předání a mezilidské komunikace (tykání, vykání) se snaží odhalit povahu předmětu. Nakonec obdarovaný*á akt předání okomentuje: 

“Jé, děkuji, hrozen vína je přesně to, nač mám teď chuť.”

Je možné, že představa obdarovaného a darujícího o podobě dárku se liší. Přesto by měl darující  zareagovat s naprostou samozřejmostí a případně rozvinout delší dialog.  

“To jsem rád. Nebyl jsem si jistý, jestli máš radši červené nebo bílé hrozny.”

“Tyto bílé se budou skvěle hodit k mé dopolední svačině. Děkuji.”

(...) 

Je na vás, zda a nakolik rozvinete vznikající dialogy. Cílem toho cvičení je především posílit schopnost přijmout, zvnitřnit a rozpracovat nápad druhého. 

Darující by se měl vyvarovat zbytečného napovídání a vydávání zvuků. 

Zajímavé je také představování dárků, při kterém se žáci posadí do kruhu a postupně představují všechny darované věci, aniž by je konkrétně pojmenovali. 

“Já jsem dostal toto. Už jsem snědl více než polovinu. Jsou sladké a nemají žádné pecky.”

Potom předají svůj imaginární dar své*mu sousedovi*ce po pravé ruce v kruhu - ten*ta si "dárek přebere", seznámí se s ním a prozkoumá ho, poté v reflexním kolečku získaný artefakt představí ostatním a pojmenuje ho. Jde stále o tu stejnou věc?  

Schopnost nabídnout vlastní nápad a nechat jej volně rozvinout někým jiným, je stejně jako schopnost přijmout cizí nápad, který je v rozporu s tím mým a dále na něm pracovat, ukázkou vysokého stupně komunikační zdatnosti člověka. Nabízení a přijímání je dovednost, která se hodí nejen ve škole, divadle, improvizaci, ale především také v každodenním životě. Tím, že na nápad druhého neodpovíme ihned bezmyšlenkovitě NE, podpoříme tak probíhající komunikaci a otevřeme dveře všem neotřelým a novým řešením.

Cílem aktivity je podnítit širší přemýšlení o antice skrze fantazii komunikovanou svému okolí  přes svoji fyzičnost a sdělovací principy současné doby.