Dejte Jaquesovi pokoj

Pšššt. Odcházím, jasnosti. Nelekejte se nic, potkáte někoho jiného… Ale teď už ticho. Slyšíte to?
Vstupuji do kláštera.

Mniši chodí po dlouhých kamenných chodbách, jejich hávy šustí, na rukou mi z toho vstávají chlupy.
V zahradě někdo okopává zeleninu.
V modlitebně se rozléhá sotva slyšitelný šepot. Třepot motýlích křídel. Na zem sedá prach.
Tohle ticho není pro každého. Svírá. Léčí. Dává klid a prostor myšlenkám.
Loučím se. Umím být sám. Sám se sebou.

Promluvy postav z her Wiiliama Shakespeara pro Theatrum.online napsaly Silvia Divekyiová, Sabina Machačová a Kateřina Jebavá.

Tvůj pokoj, tvé místo

Přemýšlej o místě, kde je ti dobře, kde se cítíš v bezpečí a pohodě a kde umíš být sám se sebou. Může to být tvůj pokoj, oblíbený kout nebo třeba nejmilejší lavička v parku, zákoutí lesa, místo v knihovně. Každý z nás takové místo potřebuje. Rozhlédni se a dobře si prohlédni, co všechno kolem sebe vidíš. Pak zavři oči a zkus si vybavit všechno, co tě obklopuje. Několikrát pozorování zopakuj a zkus si zapamatovat víc a víc detailů. Zaměř se i na zvuky, které to místo vydává, vnímej, jak voní, jestli ti je teplo nebo zima. Pak odejdi a na jiném místě zavři oči a do nejmenších podrobností si svoje místo vybav. Dokážeš se v představě přenést a vybavit si i pocit, který ti místo dává? 

Vrať se ke svému místu a podívej se na něj, jako bys byl jen na návštěvě u cizího člověka. Co se o tobě dozvíme, když nás pozveš dál? Kdo je ta osoba, která tu bydlí? Zkus si ji představit. Nespěchej. 

Přemýšlej o svém místě jako o divadelní scéně. Jestli máš chuť, proveď v něm několik změn a pozoruj, jak na tebe působí. Ber to třeba jako hru a vytvoř místo pro někoho jiného. Může to být osoba, kterou znáš, nebo třeba postava z nějaké divadelní hry. 

Cílem aktivity je rozvíjet svoji vnímavost a představivost. První část aktivity můžete využít také jako relaxační techniku.