Dialog pohybem

Toto cvičení je běžně zařazováno do tanečního nebo pohybového tréninku tanečníků*ic, herců*eček, performerů*ek.

Komunikujeme při něm jen pohybem, nemluvíme, soustředíme se v tichosti. Skupina se rozdělí na dvojice. Dvojice se postaví čelem k sobě, na takovou vzdálenost, aby se mohly dotknout dlaněmi jedné ruky. Každá dvojice si určí, kdo pohyb povede jako první, a tato osoba je vytváří cestou po prostoru tak, aby byl pohyb prostorem pro oba z dvojice bezpečný (vedoucí dává pozor na pohyb ostatních dvojic, na zdi, sloupy, určuje tempo pohybu s ohledem na vedeného*ou a podobně, vedený*á se trénuje v soustředění, pozornosti a vnímavosti k impulzům), a přitom zábavný a překvapivý. Vedoucí vede vedenou*ého pomocí společného kontaktu dlaně s dlaní, ruce se nemají „odlepit“. Ve vedení se střídají, čas ke vystřídání určí pedagog*žka pro celou skupinu. Je dobré nechat na vedení každé*mu z dvojice dostatek času. Chvíli trvá, než se dvojice sehraje, než se přes obvyklé pohybové vzorce dostane k zajímavějším pohybům a ke skutečnému prozkoumávání možností. Když se ve vedení vystřídají oba*ě z dvojice, můžeme prostřídat dvojice mezi sebou. 

Po vystřídání je dobré vyhradit krátký čas k reflexi aktivity, nejprve pro dvojice a potom s celou skupinou. Reflexi je možné vést pomocí těchto otázek: Bylo těžší vést nebo být vedený*á? Kdy se cítíte líp? Co vám připadalo snadné a co bylo náročné? 

Tento trénink má mnoho variant: vedení ve dvojici je možné určit pevně, nebo zkoumat, jak se vedení plynule předává, když neurčíme osobu, která vede. Vést pohyb můžeme dlaněmi, trvalým dotekem například na hrudní kost nebo sérií impulzů na různé částí těla. Je také možné vést pohyb jen pomocí očního kontaktu a podobně. 

Při rozdělení skupiny na pozorovatele a aktivní dvojice můžeme pozorovatelskou skupinu požádat o reflexi viděného, o tom, jaké pocity, významy, příběhy nebo situace bylo možné z pohybu jednotlivých dvojic vyčíst. 

Cílem aktivity je seznámit se s jedním z mnoha postupů, jakým je možné trénovat a rozvíjet pohybovou představivost a plasticitu, ale i vnímavost k druhým. Tato aktivita může také sloužit při tvorbě jako prostor, ve kterém generujeme materiál pro připravovanou choreografii.