Emoce

Pomůcky: keramická hlína

Emoce máme všichni a jsou součástí našeho života. Vznikly kvůli tomu, aby nás ochránily před nebezpečím, aby nám pomohly žít ve společenství, jsou součástí evolučního vývoje. Práce s emocemi je velmi důležitá, ať už jsme v jakémkoliv věku, naše pocity totiž souvisí s tím, jakým způsobem reagujeme a jak se rozhodujeme, ovlivňují naše vztahy a jsou spojené s uspokojováním našich potřeb. 

V psychologii pojmenováváme sedm základních emocí. Jsou to:

• strach
• smutek,
• radost
• hněv
• znechucení
• překvapení
• důvěra

Jako základní se tyto emoce nazývají proto, že se objevují u všech lidí nezávisle na jejich kultuře a většinou jsou rozpoznatelné ve výrazu obličeje. Nerozdělujeme emoce na dobré a špatné, ale podle prožitku konkrétního jedince je dělíme na příjemné a nepříjemné. V našem životě se setkáváme s různou škálou emocí, jsou potřeba tedy i ty nepříjemné. Každá emoce je pro nás informací o tom, co se v nás děje a podle ní můžeme určovat další kroky. Umět poznat a vyjádřit své emoce je zdravé, aby se v nás neukládaly, a zároveň důležité proto, aby jim rozuměli i lidé kolem nás. 

Diskuze a zobrazení

Ve skupině probíráme všech sedm základních emocí. U každé emoce studentsvo v kruhu předvede formou živé sochy, jak lze tuto emoci vyjádřit mimikou a celým tělem. Společně reflektujeme, jestli takový výraz emoce vnímáme stejně anebo jestli emoci vnímáme jinak. Při reflexi a diskusi se soustředíme na popis znaků, díky kterým přiřazujeme výraz těla a obličeje ke konkrétní emoci. Potom pomocí konkrétních příběhů spolu mluvíme o tom, jak emoci poznáváme a z jakých důvodů může přijít. Například: Smutek přichází, když kamarád nepřijde na moji oslavu narozenin, když je někdo smutný, smutek druhého poznám podle svěšených ramen a skloněné hlavy. Překvapení znám ze situací, kdy mi chce někdo udělat radost a vezme mě na nějaké hezké místo. Překvapený člověk má má široce otevřené oči, a může sebou trhnout. 

Emoce v situaci

Jakmile probereme všechny emoce, mají  studující  za úkol ve dvojicích nebo trojicích vymyslet situaci s emocí. Situaci je potřeba vytvořit tak, aby byla srozumitelná jak pro hráčskou skupinu tak por diváctvo. Má alespoň dvě fáze: 

• příčinu emoce - jak se to stalo
• práce s emocí - co se děje, když se s emocí potřebuju vyrovnat 

Například: 

Ukázka a zpětná vazba

Situace si vzájemně přehrajeme a společně reflektujeme, jak na nás emoce působily, jak emoce prožíváme, jak je řešíme, jak se emoce dají prožívat a řešit zdravě - bez potlačování, ale s respektem k ostatním. 

Hlava plná emocí

• dlouhodobý úkol, 
• ateliér nebo prostor pro práci s hlínou
• keramická hlína (cca 0,5-1kg na studenta), podložka nebo podložka s kolíkem (pro každého studenta jednu), dřevěné nebo kovové špachtle, staré hadry (trička, utěrky) do kterých hlavičky zabalíte, aby vám mezi lekcemi nevysychaly, igelitové pytle

V následujícím úkolu se pokuste identifikovat silné emoce, které hýbou příběhem o Iásonovi a Médei pomocí hlíny. Hlína je zvláštní materiál – dáváte jí svůj čas, energii a vodu, kterou si bere z vašich rukou. Často si bere i  vaše emoce, které díky dlouhé soustředěné práce vyplouvají na povrch. Dá se říct, že hlíně během práce dáváte život. Vymodelujte z hlíny hlavu některé z postav příběhu o Iasonovi a Médeie, představte si, že modelujete hlavu loutky, která bude v příběhu některou z postav hrát. Vtiskněte do jejího výrazu konkrétní emoci, jakou podle vás v příběhu postava nese. Emoce  zkuste s postavami pojmenovat, prožít a nakonec je i opustit.

Práci si rozdělte do několika kroků:

• výběr postavy a rešerše
• výroba hlavy
• animace

• destrukce

   

Vyberte si postavu z mýtu o Iásonovi a Médei. Může to být jakákoliv z hlavních nebo vedlejších postav, nemusí vám odpovídat ani věkem ani pohlavím. Důležité je, byste měli pocit, že zrovna této postavě nejvíce rozumíte, že vás její osud zajímá a dokážete se ztotožnit s její motivací.

Napište si na papír heslovitě proč vás právě tato postava zaujala, pojmenujte si její povahové rysy. Dále si popište její fyzickou podobu. Je mladá, nebo stará? Nosí drahé šaty, zbroj, nebo hadry? Zkuste se do vaší postavy vžít, představte si jaké to je být Médea, Glauka nebo Iáson. Co se vám honí hlavou? Co máte na sobě? Jaké máte vlasy? Jak se většinu času tváříte? Jaký máte tvar rtů nebo nosu? Nebojte se použít internet a najděte si obrázky, které odpovídají vašim představám. Nakreslete si nápady, které jste nikde nenašli. Zkrátka vyrobte si katalog inspiračních zdrojů a návrhů.

Tip: Při tvorbě katalogu je dobré nastudovat si původ postavy a vyhledat si vizuálně zajímavé detaily, které ji pomohou divákovi zařadit historicky a geograficky aniž by se mu to muselo sdělovat verbálně, např.: Bohatá dáma z antického Řecka bude mít pravděpodobně komplikovaný účes a náhrdelník s kamejí. Antický mořeplavec dozajista nebude používat kompas, ale třeba astrolab. Najděte si, jak vypadaly šperky, zbroj, móda a další detaily kultury, kterou zpracováváte, a aplikujte je v návrzích.

Výroba hlavy

Hlava, kterou budete vyrábět by měla mít v průměru kolem 10 cm. Menší bude během práce výrazně prosychat a větší bude už těžká na manipulaci.

Z hlíny vymodelujte kouli a usaďte jí na krk. Pokud máte podložky s kolíkem, modelujte hlavičku a krk kolem kolíku tak, abyste nad kolíkem měli 2-3 cm hlíny (aby netrčel z hlavičky, ale aby hlavička nebalancovala na konci kolíku). Pokud máte jen obyčejnou podložku, můžete hlavičku pokládat na ní, nebo jí držet v dlani.

Vymodelujte obličej a účes. Je dobré si pro tyto účely prohlédnout anatomii a stavbu obličeje, není však nutné se tím moc trápit. Důležité je, aby měla hlavička výraz. U výrazu myslete na to, že ho loutka ponese po celou dobu představení! Je tedy dobré se vyvarovat větší exprese (hněv, pláč…) U výrazu stačí většinou jen naznačit, jak se postava tváří většinu času – jestli je veselá, melancholická, dobrácká, či podlá. Zbytek charakteru pojmenovává až situace, ve které se postava ocitne.

Při modelování dbejte na to, aby vám hlína neprosychala. Pravidelně ji roste vodou z rozprašovače, ale zase ne tak, aby voda tvořila bazénky. Když už se vám hlína láme pod prsty, namočte hadr, pořádně vyždímejte, a hlínu do něj na chvíli zabalte. Snažte se zbytky hlíny spojovat do jedné hroudy a nemít na pracovní ploše hliněné „drobečky“, hlína tak bude prosychat pomaleji. Hlavičku i hlínu, se kterou pracujete, balte do vlhkého hadru i ve chvíli, kdy odcházíte jen na pauzu. S koncem lekce hlavičku pečlivě zabalte nejen do vlhkého hadru, ale i do igelitového pytle. Na hlíně nebo na hadru se do příště může objevit drobná plíseň – nebojte se, ničemu to nevadí! Důležité je, aby hlína zůstala vláčná.

Pokud hlavička moc proschne, poznáte to podle toho, že zesvětlá a ztvrdne. Zachráníte jí tím, že jí zabalíte do mokrého vyždímaného hadru a necháte chvíli pít (opět opatrně na přílišné množství vody). Doporučuju den před další lekcí zkontrolovat stav hlaviček, znovu namočit a vyždímat hadr a opět důkladně zabalit.

Animace

Představte svou postavu ostatním. Snažte se k publiku hovořit jejími ústy a dát najevo emoce, které prožívá. Zkoušejte interakce mezi jednotlivými postavami.

Destrukce

Jedna z nejzajímavějších věcí na divadle je to, že nejde nijak zachytit nebo konzervovat. Zážitek je zprostředkováván jen po dobu trvání představení, a každá repríza má trochu jinou energii. Vložíte do něj emoce, a ty pak s koncem představení necháte odejít. A proto je součástí této aktivity i destrukce keramické hlavy. Je jen na vás, jestli jí hodíte o zem, nebo jestli jí jen jemně setřete rysy tak, že je z ní opět jen organická hrouda hlíny. Rozlučte se s ní a opusťte ji, nechte jí zmizet spolu se všemi emocemi, které jste do ní vložili. Jde o celý proces tvorby, nikoliv o výsledek. Výsledek je zde jen prostředkem.

Tip: Obzvlášť dnes je velmi lákavé si své dílo vyfotit nebo natočit. Nedělejte to! Pokud opravdu toužíte ponechat si podobiznu vaší loutky, nakreslete její portrét nebo nakreslete komix s jejím příběhem.

Cílem aktivity je vyzkoušet si práci s emocemi a upevnit schopnost emoce pojmenovávat.