Etika práce s maskou
„Jakmile vás maska vykoupí (tím, že vám poskytne něco, za čím se můžete skrýt), zbaví vás potřeby se skrývat. Zde spočívá základní paradox platný pro veškeré herectví: protože jste bezpeční, můžete na sebe brát riziko. Je to velice zvláštní a celé divadlo je na tom založeno. Díky většímu bezpečí zde můžete víc riskovat, vždyť to nejste vy, vše z vás je skryté, proto se můžete projevit.“
(Peter Brook: Pohyblivý bod)
Současná doba s sebou nese užití masek v kontextu nejrůznějších společenských událostí, oslav, tradic a zvyků. Při různých příležitostech (maškarní ples) se často používají masky nahodile, bez hlubšího smyslu, a jen málokdo se hlouběji zamyslí nad tím, jak se k masce chovat a jak k ní přistupovat.
Na následujících řádcích se můžete seznámit s tím, jak s maskami nakládají divadelníci*ice. Maska je nástroj, který je třeba mít v úctě, na jedné straně proto, že je do ní vložena práce při její výrobě, ale i proto, že maska a její používání nás přivádí k rituálům.
- nikdy nepokládej masku tváří k zemi
- chovej se k masce, jako by byla živá
- masku si před nasazením prohlédni
- masku si nasazuj a sundávej zády k publiku
- v průběhu hry se masky nedotýkej
- masku odkládej na bezpečné místo
K masce se chováme, jako by byla živá – bereme ji za okraj, nikoli zvednutím za otvory pro oči. Pokládáme ji na takové místo, kde nehrozí nebezpečí jejího rozšlápnutí či rozsednutí, vždy její lícovou stranou nahoru, aby nedošlo k jejímu poškrábání a také aby se maska „nedívala do země“.
Před nasazením si masku prohlédneme, důkladně a v klidu. Vnější pozorování je důležitým krokem, každá maska má svůj charakter a výraz, musíme pochopit, jak na nás působí. Tělo a maska by měly při akci splynout, pak může maska fungovat.
Masku si nasazujeme vždy odvráceni od publika, teprve po jejím nasazení se, již v roli, otáčíme. Po skončení se opět herec*čka v masce otočí a teprve zády k publiku si po chvíli sejme masku z obličeje a ukončí svoji akci. Divák*ačka nepotřebuje vidět nasazení a sejmutí masky, takový rituál nás navíc učí koncentraci při herecké práci.
Je vhodné udržovat větší vzdálenost od publika tak, aby maska a hercovo*eččino “tělo tvořily jeden celek v očích publika. Platí pravidlo, že pokud herec*čka v masce vidí v rámci jednoho pohledu tělo celé*ho diváka*ačky, potom je vzdálenost ideální, potom je maska pro diváka*ačku tzv. dobře čitelná.
Během hry v masce je vhodné se vyvarovat jakéhokoliv doteku ruka – maska. V momentě doteku jakoby se poruší iluze a maska přestane tzv. fungovat. Jakýkoliv dotek masky provádíme náznakem, pohyb nedotáhneme do konce a masky se nakonec nedotkneme.
Maska mnohé zakrývá, ale ještě více toho o svém nositeli odhaluje.
Méně znamená více. Maska jakoby zvětšovala jakýkoliv pohyb, zvuk, zvýrazňovala pohled a dávala mu nový význam.
Cílem aktivity je nabídnout vhled a seznámení se zásadami práce s maskou při divadelní tvorbě, performanci, nebo dokonce i „jen“ při výuce nebo tréninku.