Koho hraju?

Přečtěte si  úryvek z fejetonu Jana Sterna, v němž na příkladu svého děda uvažuje o schopnosti hrát dobře starého člověka, a zkuste pojmenovat, čím (jakým jednáním a vzezřením) autor definuje roli „dědka“ a jaký to má podle něj význam. Při rozpravě a nalýze můžete využít tyto otázky:

• Jak se podle autora správně hraje „dědek“? Jak se chová a jak vypadá?
• Proč bylo pro autorova dědu důležité začít hrát roli dědka, když šel do důchodu?
• Pokud přijmeme, že v každodenním životě přirozeně hrajeme určité sociální role, zkuste se zamyslet, jaké role hrajete sami a jak byste je pojmenovali/definovali.

Jan Stern: Zemřít starý! 

[…] Děd zkrátka věděl, že je čas bombardování Emauz, které zažil nedaleko na Vyšehradě, a je čas tatramatkové prázdnoty. A obojí se musí umět přijmout a prožít. My dnes již toto neumíme. Možná proto, že nám nebombardují Emauzy, nesneseme ani nudu. Potřebujeme mírný, leč neustály proud impulsů. Nekonečné dráždění pozornosti pomocí obrazů, zpráv, statusů a whatsapp-messengerových výkřiků. 

Ruku v ruce s tím jde neschopnost být starý. To, že to neumějí rockeři a i v osmdesáti si myslí, že jejich řídké obarvené háro je rebelské a sexy, tomu se dá říkat nemoc z povolání. Ale ono se to šíří jako epidemie. Můj děda, když šel do důchodu, tak věděl, že k tomu patří jako důchodce též vypadat. Že je to jaksi součást slušného vychování. Že tak, jako je čas Emauz a tatračas, je i čas tahu na branku i čas odejít za kulisy tohoto světa. A dát to najevo. Proto si pořídil síťovku, začal nosit kšandy a chodit si poklábosit k doktorům. Proto začal křičet na parchanty, co běhají přes trávník, a kroutit hlavou nad minisukněmi. Podle dosti důvěryhodných zpráv od obvykle dobře informovaných zdrojů přitom v mládí, ba ani v časech plné zralosti nic nenamítal, když sukně vystoupala jakkoliv vysoko. Ale ve chvíli, kdy vystál na poště první frontu na penzi, považoval za svou povinnost převzít štafetu stáří. Zpomalit, remcat, být přiměřeně nemocný a kroutit hlavou. Prostě být dědkem. Nebo aspoň dědka správně hrát. […]

(STERN, Jan. Zemřít starý! In Nový prostor, č. 592, s. 6)

Cílem aktivity je ukázat na jedné z běžných sociálních rolí, jaké atributy této roli přisuzujeme a jak je přijímáme. Jsou atributy záměrné či nezáměrné? Vědomé či nevědomé?