Médea dnes

Všimněte si, že se zde opět objevuje myšlenka, že o jedné události je možné vyprávět více způsoby („Teď je palác místem s tisícem uší a úst a každá šeptají něco jiného“).

Formulujte si, v čem se podání Wolfové liší od Eurípidova zpracování. Nejdříve pojmenujte odlišnosti na úrovni vyprávění a jeho jednotlivých prvků/situací, a dále přemýšlejte, v čem se liší vyznění aktuálního textu oproti Eurípidovi. Zejména se opět ptejte:

1. Co se Glauké stalo a proč asi? 2. Co můžeme na základě úryvku říct o vztahu Médeie a Glauké?

Překlad Věra Houbová a Karel Houba. Praha: Arista, 2000, s. 145‒147.

Ubohá Glauké. Bylo to den po Médeiině vyhnání. Jako v mrákotách jsem seděl v jedné z chodeb paláce. Křiku žen, pronikajícímu z nádvoří jsem nevěnoval pozornost. Pro všechno, co mělo něco společného s tímto královským domem, jsem měl jen pohrdání. Zpozorněl jsem, až když jsem uviděl Meropu, starou královnu, jak se podpírána dvě služebnicemi vleče přes nádvoří ke studni, kolem níž se srotil houf křičících žen. Viděl jsem, jak se ten houf rozestoupil, jak tři otroci vytahují ze studny na provazech nějaké podivné břemeno. Byla to Glauké, celá v bílém.

Tělo bez života položili královně k nohám, viděl jsem, jak poklekla a položila si hlavu své dcery do klína. Zůstala tak dlouho, a pomalu se rozhostilo ticho, jaké jsem tam ještě nikdy neslyšel. Měl jsem pocit jakoby toto mlčení v sobě skrývalo jakýsi smutek za všechny oběti, které za sebou zanechávají zaslepení lidé na své pobloudilé cestě. V tom tichu jsem spatřil Iásona, vrávorajícího po nádvoří, jako by dostal ránu do hlavy. Nikdo mu nevěnoval ani pohled. Teď prý leží ve dne v noci pod zpola ztrouchnivělým trupem své lodi, kterou vytáhli na břeh, a jeho starý druh Telamón mu, jak se zdá, shání jídlo a pití. Někdy uprostřed noci si myslím, že ani on nemůže spát, že i jeho oči bloudí po obloze a že jeho i můj pohled by se mohly náhodou setkat v souhvězdí Órióna, který tento měsíc ovládá zenit. Vůči Iásonovi nemohu cítit nenávist. Byl příliš slabý na takového protivníka, jako je Akamás.

Ten teď ovládl pole. Byl to on, kdo vydal prohlášení o smrti Glauky, a každý se podle něj musí řídit, jinak zemře: Médeia poslala Glauce na rozloučenou příšerný dar, šaty napuštěné jedem, které nebohé Glauce, když si je oblékla, spálily kůži, takže se šílená bolestí a hledajíc ochlazení vrhla do studně.

Teď je palác místem s tisícem uší a úst a každá šeptají něco jiného. Ústa služky chudinky Glauky, kterou zavřeli do hlubokého, dobře hlídaného vězení, šeptají: Ty bílé šaty, které měla Médeia na sobě na slavnosti bohyně Artemidy, předala Glauce před soudním jednáním jako dar a řekla, že by to měly být její svatební šaty a že jí přeje štěstí, a Glauké jí se slzami v očích za tento dar poděkovala. Když však Glauké po vynesení rozsudku nad Médeiou odešla ze soudní síně a chvíle Médeiina vyhnání se blížila, Glauké prý byla čím dál tím neklidnější. Bloudila po paláci a několikrát ji museli hledat, než ji našli v odlehlých zákoutích, kam se uchýlila, a přivést ji odtamtud zpátky. Iásona nechtěla za nic na světě vidět, a před Kreontem s hrůzou prchala. Mluvila už jenom sama se sebou, chvatně a nesrozumitelně. Byla prý roztěkaná, nikde neměla stání, a nikdo nevěděl, jestli vůbec ještě něco vnímá. Jídlo odmítala, jako by se jí hnusilo. O tom, se dělo mimo palác, jí nikdo nic neřekl, to bylo přísně zakázáno, ale ona to tušila a toho dne, kdy Médeiu vyhnali, prý s pláčem pobíhala po pokoji, lomila rukama a nakonec si nechala přinést ty bílé svatební šaty a přes námitky služebné si je oblékla. Pak se najednou uklidnila, jako by teď věděla, co má udělat, docela rozumně řekla služebné, že se chce trochu nadýchat vzduchu na nádvoří paláce, a to všechny, kteří ji měli hlídat, jen potěšilo. Vyšla tedy na nádvoří, za ní šla její služebná a několik stráží, a Glauké je lstivě, ve stále se zužujících kruzích, dovedla až do blízkosti studny. Dva rychlé kroky a stála na její obrubni. Pak udělala další krok do prázdna, do hlubiny. Prý ze sebe nevydala ani hlásku.

Tato úloha nemá jediné správné řešení. Mohli bychom odpovědět zhruba takto:

Co se Glauké stalo a proč asi? Spáchala sebevraždu skokem do studny. Z dané ukázky nemůžeme důvody rozpoznat úplně přesně, celistvě vyplynou až z četby celé knihy (Glaučina sestra zemřela, o události se nemluví, je nevyřešeným traumatem celé rodiny, Glauké je natolik introvertní, že jí nikdo nerozumí a pobyt ve světě je pro ni spíše zraňující), nicméně nepřímých indicií najdeme v ukázce poměrně dost. Čteme, že Glauka špatně nesla rozhodnutí o Médeině vyhnání, stranila se lidí včetně těch nejbližších, zjevně se velmi trápila. Jaký byl pravděpodobně vztah Médeie a Glauké? Z různých náznaků v textu vyplývá, že příčinou jejího trápení byl smutek z Médeina vyhnanství, což ještě více vynikne po přečtení celé knihy: Cizinka-Médeia je jediná, kdo se dokáže na Glaučinu povahovou „nenormálnost“ napojit, věnuje se jí, radí jí, stane se její přítelkyní. V ukázce je to zjevné např. z toho, že daruje Glauké svůj svatební šat a přeje jí štěstí do života s Jásónem. Můžeme interpretovat, že když Glauké vidí, že ztratí jediného člověka, který jí opravdu rozumí a podporuje ji, nedokáže si představit, že by měla svůj nešťastný život žít dál sama a raději ho ukončí. (Z knihy plyne, že ani její nastávající pro ni nebude spřízněnou duší – Jásón si Glauké bere jako výtah k moci, navíc je mezi nimi velký věkový rozdíl, protože Glauké je skoro ještě dítě, max. 16letá, Jásón je zobrazován jako muž ve středním věku.)