Osobní fasáda

Každodenní role a maskování nesouvisí jen s profesní maskou nebo sportovní výbavou. Otevřete se studujícími diskuzi na téma oblečení a společenská role, volba oblečení podle příležitosti, události, aktivity. 

• Jak se oblékáte do školy, do kina, na rodinnou oslavu, ke štědrovečerní večeři, na rande,  na výlet?
• Mění oblečení vaše chování?
• Nosíte rádi formální a sváteční oblečení? A proč?
• Jak volíte své oblečení? Podle typu události, ostatních účastníků, nálady?

Můžete využít pojmy Erwinga Goffmana management dojmů a osobní fasáda. Erving Goffman (1922–1982) byl americký sociolog, antropolog, sociální psycholog. Představitel chicagské školy, myšlenkového proudu, který vznikl ve 20. letech 20. století. Předmětem jejího zkoumání byla sociologie města a kriminologie. Od 60. let 20. století patřil mezi nejvlivnější badatele v oblasti mikrosociologie. Uvedl do sociologické analýzy každodenního lidského jednání tzv. dramaturgickou perspektivu, pojmy jako role, scéna, zákulisí atd.

Management dojmů

Tímto pojmem Goffman označoval lidskou potřebu ovlivňovat to, co si o nás druzí myslí a jaký z nás mají dojem. K tomu využíváme např. vzhled, kterým ovlivňujeme první dojmy, které z nás druzí mají.

Osobní fasáda

Jsou podle Goffmana znaky přímo spojené s osobou vystupujícího. Tyto znaky mohou být stálé a neměnné, například barva pleti, nebo relativně proměnlivé, jako třeba oděv. Osobní fasádu lze dělit na vzhled a způsob vystupování.

Funkce oblečení je jasná a zejména pro věkovou skupinu 15+ rozhodně ne nezajímavá, dalo by se říci i velmi zásadní. Náš zájem tkví zejména v estetické funkci oblečení, posléze v proměně charakteru, jež způsobí jiný oděv, změna kostýmu. Jde o převzetí specifické sociální role. Jak se oblékáme, je naším nejdůležitějším vizuálním vyjádřením. Co o nás naše oblečení vypovídá? Móda je nedílnou součástí našich životů a nově se rozvíjející obor psychologie módy to také dokládá.

V první fázi je nutné především se studenty promluvit o tom, co vše o nich jejich oděv může vypovídat, co vše může prozradit, kam nás může zařadit. Oděv nás přiřazuje k věku, tedy době, ve které žijeme, může prozradit naše náboženství, společenské postavení i náš přístup k životu. Hraji si, experimentuji, improvizuji, nebo na všechno kašlu, bojím se odvázat, mám rád v oblečení řád, chci, aby si mě všichni všimli, chci šokovat…

„Svým zevnějškem každý z nás ‚mluví‘, i když často bezděčně, než vědomě.“ (Pavel Říčan: Psychologie)

Zajímavým tématem k diskuzi a pomocí může být trojdílná publikace Kmeny Vladimíra 518, jež mapuje současné české městské subkultury (pro vaši inspiraci lze využít i některý z dílů stejnojmenného dokumentárního cyklu o životě 16 současných městských subkultur, jde o pořad, který není vhodný pro děti a mladistvé ). Inspirativní může být seznámení s kapitolou Fasáda z knihy Erwinga Goffmana Všichni hrajeme divadlo. 

Následující herní a tvůrčí aktivity byly vybrány z hereckých cvičení – tzv. studií. Studie vychází z dílny francouzského pedagoga Jacquese Lecoqa: požádejte studující, aby si vymysleli charakter, který viděli na ulici nebo ve svém okolí. Mělo by jít o postavu, která je zaujala, zajímá,  fascinuje, provokuje. Další den by se do hodiny měli obléct do podobného úboru. Jde o to, aby tato převleková aktivita byla zábavná, lákavá. Je to nabídka vyzkoušet si být v „masce“ jiného charakteru, neděsme se malého „karnevalu typů“. Do třídy vstoupí už patřičně oblečeni a někdy je ani nepoznáme. Tak dobrá může být jejich fyzická přeměna.

Pro rozžití převleků a maskování můžeme využít následující zadání:

Módní přehlídka

Vytvořme průchod jednotlivých typů skrze učebnu. Představme si, že charakter jde nikým nerušen po ulici. Hledáme charakteristickou chůzi a pohybový projev nového charakteru, jež nám určil náš nový kostým. Z počátku můžeme použít hudební podkres, aby se studenti uvolnili. (Třeba píseň Šaty dělaj člověka )

Promiňte, jsem ve špatné třídě

Nyní jde o sólové vstupy, etudy, studie. Zadáme jednoduchou situaci. Vždy jeden z typů vstupuje do místnosti, uvědomí si, že vstoupil do špatné učebny, rozhlédne se, pochopí svůj omyl, v závěru se omluví a mizí zpět za dveřmi. To vše v novém charakteru, v charakteru určeném novým kostýmem, novým vzezřením. Soustředíme se nejen na charakteristický pohyb hraného typu, ale zamysleme se i nad tím, jak osoba mluví. Zdali špitne pouze pardon, nebo má delší promluvu, chraptí, nervózně piští apod.

Bytí v jiném charakteru

Na následující aktivitu je potřeba delší příprava. Podle počtu studujících volíme jednu či dvě osoby, které následující den či hodinu přichází do učebny jako „noví*é“. Jednáme s nimi všichni, jako by byli skutečně ve třídě noví*é, pedagog je uvede, pomáhá s představovacím rituálem – jméno, věk, rodinná situace, původ, zájmy, oblíbené jídlo, hudba atd. A oni musí odpovědět. Seznamujeme se s nimi a v průběhu dne se s nimi sžíváme, radíme, jak to ve skupině chodí, zkrátka se k nim chováme, jako k novým členům kolektivu.

Reflexe

Diskutujeme se skupinou o jednotlivých typech: jak působily, co o nich víme, co si o nich myslíme, čím nás zaujaly, vystrašily a podobně. Při reflexi veďme debatu tak, aby nebyla osobní: mluvíme o vytvořených typech, maskách, charakterech tak, aby předmětem reflexe byla práce, vytvořený typ, a ne nositel masky. Během zpětné vazby dbáme na to, aby nejdříve dostal slovo kolektiv za účelem popsání všech pozorovaných faktů, poté jedinec, jehož maska je reflektována, a následně znovu kolektiv.

Místo verbální reflexe můžeme zvolit také její psanou podobu na velký arch papíru, na nějž studující k jednotlivým charakterům kolektivně zapisují všechny informace, kterých si všimli, zaslechli nebo si vyvodili. Takto připravený cluster se může stát nosným východiskem pro další debatu.

Cílem aktivity je vyzkoušet si, jak může změna oblékání, životního stylu i jednání ovlivnit chování okolí k naší osobě. Během aktivity je možné vyzkoušet si, jak obtížné může být udržení zvoleného charakteru a jak hluboce si musím „jako herec*čka“ ujasnit a utřídit veškeré informace o charakteru, abych byl schopen*na jej udržet.