Rozehraj situaci

Jsme v lese. Ponořím se do něho jako do vody, zaberu rukama, zatřepu nohama a úplně v něm plavu! Jaký je? To se nedá popsat slovy. Nechci vědět, čím chtěl tenhle les být, jak by měl vypadat, nehodnotím ho, jenom tady jsem. Les má svou minulost vepsanou v kmenech a hlíně a budoucnost v pučící zeleni – to je jeho právo. A my jen buďme, tady a teď.

Promluvy postav z her Wiiliama Shakespeara pro Theatrum.online napsaly Silvia Divekyiová, Sabina Machačová a Kateřina Jebavá.

Dle počtu studujících a prostorových možností pracujte buď s celou skupinou, nebo ji rozdělte na poloviny, přičemž jedna část se věnuje pozorování, zatímco druhá provádí aktivitu. Ideálním počtem je 8–10 aktivně pracujících v jedné skupině. Po skončení aktivity skupiny vyměňte a teprve poté reflektujte viděné a prožité vjemy.

Před začátkem samotné aktivity je vhodné nechat studující volně chodit po prostoru tak, aby dosáhli jeho rovnoměrného zaplnění. Každý hráč*ka musí být stále v pohybu. Je vhodné upozornit na často se objevující nešvar – chození v kruhu a požádat studující, aby se ho vyvarovali. Je pravděpodobné, že někteří studující zvolí pomalejší a unavenější typ chůze. Lze je aktivizovat jednoduše tak, že pracujete s rychlostí chůze na škále 0 -5. 0 znamená, že stojíme na místě, 5 je nejrychlejší bezpečná chůze, jaké jsme schopni, aniž bychom se srazili s ostatními a aniž by se jednalo o běh.

Nechte studenstvo chodit a vyplňovat prostor ve vámi zvolených rychlostech, které ukazujete na prstech tak, aby je všichni viděli. Nakonec setrvejte ve střední rychlosti. 

Nyní může kdokoliv z hráčů*ek vstoupit do role Puka, bytosti, která jedná jen na základě svých aktuálních ničím nepodložených pohnutek, a v jistém momentě tlesknout a zastavit se ve stronzu s jakýmkoliv gestem. Zvolené gesto nemusí být jednoznačné ani lehce čitelné. Může být velké, malé, zvětšené či zmenšené, konkrétní či abstraktní… Kdokoli ze skupiny hráčů*ek pak s Pukem rozehraje na základě jeho gesta krátkou etudu (pohybovou, slovní…), přičemž Pukova replika nebo reakce následuje až po promluvě nebo akci druhého hráče. Jakýkoliv další hráč se může přidat. 

V momentě, kdy je vzniklá situace vyčerpaná a nezapojují se do ní další hráči*ky, učitel*ka tleskne a situaci ukončí, načež se hráči*ky opět rozejdou po prostoru, který ve střední rychlosti chůze vyplňují, dokud se někdo další neujme role Puka, netleskne a novým gestem nedá podnět pro novou herní situaci. 

Po několika opakováních se skupiny vymění, z hráčů*ek se stávají diváci*ačky a z diváků*aček hráči*ky. Celá aktivita se opakuje. Po jejím skončení je vhodné přistoupit k ústní reflexi se všemi studujícími, aby bylo docíleno naplnění cílů aktivity. 

Cílem hry je aktivizovat studenty*ky a ukázat jim, že ne každé gesto, nonverbální projev, je vždy chápáno tak, jak bylo zamýšleno jeho autorem nebo pochopeno ostatními přítomnými. Jakékoliv gesto se může stát vstupní a jedinou informací jakékoliv situace nebo rozhovoru.