Rytmus a tempo
„A movement has no form and no life if it has no rhythm.“
(Jacques Lecoq: The Moving Body)
Ve volném prostoru zadáme skupině tento úkol:
volnou chůzí se pohybujte po prostoru tak, aby nikde nezůstávalo prázdné místo. Výchozí tempo je klidné, vycházkové, neustále proudíme a zaplňujeme prostor. Jde o chůzi pracovně nazvanou číslo 1. Po tlesknutí pedagog*žka oznamuje chůzi číslo 2. Jde o změnu rychlosti, jsme o padesát procent rychlejší, nyní již lehce spěcháme, jdeme na konkrétní schůzku a máme tam být včas, snažíme se nepřijít pozdě. Další tlesknutí oznamuje chůzi číslo 3. Nyní zvyšujeme rychlost opět o padesát procent. Teď již skutečně spěcháme, skoro běžíme, nestíháme, již dávno jsme měli být na smluveném místě.
Tato základní herní situace se může různě rozvíjet:
Variace s využitím hudby
Pedagog využívá rytmický hudební podkres a střídá rychlosti (chůze 1, 2, 3, v různém pořadí). Přidáme zadání, že vždy, když někoho míjíme, musíme se mu podívat do očí a pozdravit jej. Potom přidáme okolnost, například počasí: Chůze číslo jedna je spojena s drobným letním deštíkem, chůze číslo dva s nepříjemným deštěm a chůze číslo tři s lijákem, průtrží mračen, kterou musíme proběhnout nepřipraveni, bez deštníku, na smluvené místo.
Variace s velikostí prostoru
V průběhu aktivity zmenšujeme prostor vyhrazený pro pohyb v místnosti. Představme si, že se naše místnost zmenšuje. Jdeme až do maxima, jako bychom museli stále někam dojít, přitom jsme namačkáni v metru. Až je pohyb téměř nemožný a studující se mačkají a prodírají mezi sebou uprostřed místnosti, skupiny, zadáváme opětovné zvětšování prostoru do původní velikosti.
Variace s láskou na první pohled
Volíme různé typy chůze, když je pedagogem*žkou vypnut hudební podkres, první osoba, se kterou se potká můj pohled, se stává mojí osudovou láskou, jsem k ní přitahován jako magnetem, musím se k ní přiblížit, abych ji obejmul, ovšem naše tempo pohybu je slow motion – zpomalené. Po krátké chvíli, kdy je opět puštěna muzika a oznámeno číslo chůze, studující ztrácí o osobu zájem a stávají se davem proudícím rychlostí oznámené chůze.
Cílem aktivity je osvojit si vnímání změny tempa, ovládání vlastního těla a rozvíjení reakcí na zadání při pohybu v prostoru. Varianta „láska na první pohled“ je cestou, jak si uvědomit, že i pouhá změna rytmu může vytvořit situaci, vztah, nebo dokonce začátek příběhu.
Rytmus inscenace a herecké akce je nezbytná součást uměleckého „slovníku“. Jaký má rytmus význam v práci s hlasem a gestem, jak je důležitý pro samu konstitutivní stavbu představení si uvědomuje každý herec i režisér.