Společenská role
Pomůcky: vytištěné texty
Erving Goffman: Člověk ve společnosti aneb Jak funguje společenská role
Velký vliv na uvažování o teatralitě všedního dne měl kanadský antropolog, sociolog a sociální psycholog Erving Goffman. Pro účely analýzy následujícího materiálu si představíme jeho koncept dramaturgické sociologie, o němž píše ve své sociologické studii Všichni hrajeme divadlo (The Presentation of Self in Everyday Life) z roku 1956. Jak napovídá název studie, Goffman se inspiruje metaforou divadla a zaměřuje se na setkání jedince s druhými lidmi s ohledem na prezentaci sebe sama. Jedince chápe jako herce, který vystupuje před druhými lidmi jako před publikem, přičemž tento jedinec ve společnosti druhých lidí jedná tak, aby o sobě vzbudil, ať už záměrně, nebo nezáměrně, konkrétní dojem (Goffman mluví o tzv. managementu dojmů). Jedinec nastavuje druhým takovou tvář, která je od něho buď očekávána, nebo kterou chce druhým ukázat, a naplňuje tak svou sociální roli.
Jako příklad lze uvést lékaře*ku, jehož úkolem je působit před pacientem*kou důvěryhodně, ideálně klidně a sebejistě. Pacient*ka v situaci lékařského vyšetření tak vidí lékaře*ku jako člověka, který ví, co dělá, a dělá to nejlepší, co může, pro zdraví pacienta*ky. Vidění lékaře*ky jako chybující lidské bytosti, která není všemocná, je v této sociální situaci až podružné, ačkoliv je nezpochybnitelný fakt, že i lékař*ka může vlivem lidské chyby, například nepozornosti, poškodit zdraví pacienta*ky.
Jednání člověka v kontaktu s druhým člověkem/lidmi lze tak chápat jako představení hereckého výkonu, který se jako na divadle skládá z verbální (to, co člověk říká) a neverbální složky (fyzická aktivita, neverbální jednání všeho druhu). Základním prostředkem tohoto představení je tzv. fasáda, kterou Goffman dělí na scénu a osobní fasádu. Scénu definuje jako místo s konkrétními kulisami a rekvizitami, kde se performance odehrává, přičemž se málokdy tato scéna pohybuje spolu s performerem. Spíše jde o konkrétní geografické prostředí, do něhož lze zařadit i „nábytek, výzdoba, rozmístění objektů v prostoru a další předměty v pozadí, jež vytvářejí kulisy a rekvizity pro množství lidských činností, hraných před touto scénou, uvnitř ní a na ní.“ Jako scénu si lze představit například prostředí supermarketu se zbožím v regálech, reklamními letáky i upoutávkami na akce a zlevněné zboží, pokladny a příjemnou melodii, vytvářející dobrou atmosféru k nakupování a podněcující konzumní chování zákazníků*ic. Osobní fasáda je úzce spojena s účinkující*m a je utvářena jeho*jím vzhledem a způsobem vyjadřování (odznaky úřadu či hodnosti, oděv, pohlaví, gender, věk, rasa, vzrůst, držení těla, způsob mluvy, výraz, gestikulace apod.). Zde lze uvést jako příklad vojáka*čku v uniformě, servírku či číšníka, soudce*kyni v taláru apod.
Jako roli pak lze v Goffmanově pojetí označit předem stanovený vzorec jednání, který je například předváděn během představení, ale který může být také podobně prezentován či odehrán i při jiných příležitostech.
Smyslem Goffmanova uvažování o sociální roli je například to, že nám tyto role pomáhají odhadnout, co můžeme od druhých lidí očekávat, i když je neznáme, a umožňuje nám to vstupovat do vzájemné interakce.
V úvodu své statě Všichni hrajeme divadlo Goffman píše:
„Jakmile se člověk ocitne ve společnosti druhých, ostatní se obvykle snaží o něm získat nějaké informace nebo využít znalosti, které o něm už mají. Zajímají se o jeho celkové společensko-ekonomické postavení, jeho představu o sobě samém, jeho postoj k nim, jeho kvalifikaci, důvěryhodnost a podobně. Přestože se může stát, že vyhledávání těchto informací je účelem samo o sobě, obvykle pro jejich získání existují zcela praktické důvody. Informace o člověku pomáhají charakterizovat situaci, umožňují ostatním předem odhadnout, co od nich dotyčný bude očekávat a co oni mohou očekávat od něj. Takto poučené okolí bude vědět, jak nejlépe jednat, aby v dotyčném vyvolalo žádanou reakci.“
Každodenní role
Zvolte si jednu ze situací a zkuste určit, v jakých rolích v ní lidé vůči sobě vystupují a jakou používají ke svému hereckému výkonu fasádu (scénu i osobní fasádu).
- lékař*ka a pacient*ka v ordinaci během vyšetření
- obsluha a zákazník*ice v kavárně či restauraci
- vyučující a student*ka během vyučovací hodiny
- Pokladní a zákazník*ice v supermarketu
Následně vyberte ze studujících dvojice, které předem nazkouší nebo budou improvizovat situace v probíraných prostředích, ve kterých dojde k jistému problému. Zaměřte se na práci s dominancí zúčastněných postav. Jak se situace promění, pokud bude dominantní lékař*ka / pacient*ka /oba*ě dominantní / oba*ě submisivní? Jaké prostředky postavy využívají za účelem manipulace s druhou postavou? Jaké prostředky využívají dominantní postavy a jaké konkrétní prostředky využívají postavy submisivní?
- lékař*ka a pacient*ka v ordinaci během vyšetření, kdy pacient*ka zpochybní léčbu
- obsluha a zákazník*ice v kavárně či restauraci v situaci, kdy dojde k zamítnutí platby kartou
- vyučující a student*ka, když výuka zasáhne do přestávky
- Pokladní a zákazník*ice v supermarketu, když chce zákazník*ice platit cizí měnou
Cílem aktivity je vyzkoušet si hraní v různých společenských rolích. Aby role nebyly hrány schematicky, využijeme navržených okolností, které do situací přinesou konkrétní problém, který musí postavy v situaci řešit.
Stereotypizace genderu: práce s příběhy
Jako na sociální roli se můžeme podívat mimo jiné i na gender žena a gender muž, takovým označením si ve společnosti ulehčujeme chápání pohlaví a konceptualizujeme tak, co to znamená být mužem či ženou a co k tomu patří. Tyto role jsou do velké míry ovlivněny tím, co si pod ženskou nebo mužskou rolí představujeme a jak jsou tyto role vnímány a konstruovány společností, ve které žijeme. Ustálené stereotypy – růžová je holčičí barva, kluci nebrečí, rozdělení péče o domácnost na ženské a mužské práce – si určitě sami vybavíte. Naše vlastní představy o genderové identitě přitom můžou být různorodé a lidé se mohou identifikovat navzdory svému biologickému pohlaví s genderovými skupinami, které tomuto pohlaví nemusí odpovídat (LGBTQIA2S) V této aktivitě se podíváme na to, jakým způsobem se v myšlení společnosti někdy stereotypně nahlíží na gender žena a gender muž jako dvě nejtypičtější a společností mainstreamově nejpřijatelnější možnosti genderu, s jakými se lidé mohou identifikovat, a jak může být tato stereotypizace zavádějící a v některých situacích škodlivá.
Z úryvků Projektu Futuropolis si vyberte jeden či více příběhů a na základě výpovědí zkuste určit, jak je v něm stereotypizována mužská či ženská role a jakými znaky se dle mluvčích vyznačuje? Lze pracovat v plénu se dvěma vybranými příběhy či ve skupinkách s různými příběhy a výsledky z debaty zapisovat na tabuli do jedné myšlenkové mapy.
Na první část aktivity lze navázat debatou na téma: V čem je tato stereotypizace genderu škodlivá nebo omezující? V čem konkrétně pro vás? Jaké jsou vaše zkušenosti?
Sebeobraz vs. obraz, jak působím na druhé
V psychologii se mluví v souvislosti s vnímáním sebe sama a se sebehodnotou o konceptech selbstbild a fremdbild. Selbstbild označuje představu, jak vidíme a vnímáme sebe sama. Fremdbild naopak označuje představu o nás ze strany druhé osoby, která samozřejmě ovlivňuje to, jak s námi druzí jednají, a tudíž i představu o nás samých. Selbstbild a fremdbild se vždy rozcházejí, ale pro zdravou psychiku jedince je vždy důležité, aby zde docházelo k průniku alespoň částečně. V následující aktivitě se podíváme na to, s jakými společenskými rolemi se identifikujeme sami a v jakých rolích nás pravděpodobně vnímají ostatní.
Tato aktivita by měla probíhat individuálně a jde o jistou formu sebereflexe. Nechte studující, ať si do jednoho sloupce zapíší odpovědi na první otázku a do druhého sloupce odpovědi na druhou otázku.
S jakými společenskými rolemi se identifikuji sám/sama?
Jak si myslím, že mě vidí ostatní?
Cílem aktivity je poskytnout studentstvu čas a prostor k zamyšlení se nad rolemi, jaké vědomě či nevědomě hrajeme, a nad vnějšími znaky, které nabízíme okolí. Je moje osobní fasáda skutečně jen moje? Jak ji čte moje okolí?